PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď Hank Shermann spolu s Michaelom Dennerom zakladali začiatkom 80-tych rokov kapelu MERCYFUL FATE, asi netušili, že stoja za jedným z najkultovejších projektov metalovej hudby. Potom ako sa šéf MF, istý King Diamond, rozhodol začiatkom nového tisícročia venovať už len svojmu vlastnému dielku, zostáva zvyšok ansámblu na dlažbe.
Po dobe ničnerobenia a po zakopaní vojnovej sekery sa v roku 2002 opäť zišli Shermann, Denner a Holm so zámerom niečo hudobné stvoriť. Na post basgitaristu si prizvali majstra štyroch strún Hal Patina z už spomenutej domovskej skupiny Kinga Diamonda a mikrofónu sa uchopil dovtedy málo známy mladík Martin Steene zo švédskych IRONFIRE... a zostava bola na svete. V roku 2003 prišiel na pulty rovnomenný debut, ktorý za niekoľko mesiacov doplnil aj živý DVD nosič.
A čo prináša novinka? Povedal by som, že jedno z najtypickejších albumov MERCYFUL FATE, akurát že za mikrofónom nestojí maestro Diamond.
„Black Empire“ má všetky atribúty pôvodných MF. Ponúka klasický metal, surové riffy, premyslené sóla zapichujúce sa hlboko pod kožu, ťažkotonážnu rytmiku a emotívne hrozivý vokál šplhajúci sa do závratných výšok. Ani lyrikou sa neodklonili od pôvodných línií a rovnako ako u predchodcu sú aj tu texty plné zloby, hnevu a mystického tajomna. Ak ku všetkému prirátame kryštalicky čistý zvuk, obľúbené podladenie gitár, núka sa nám jeden z mála “klasických albumov ôsmej dekády“, ktorý má veľkú šancu uspieť v konkurencii aj s dnešnými „modernými“ kapelami.
Diabolsky urvaná titulná skladba „Black Empire“ excelentne otvára album. Krátke záhrobné intro sa v priebehu pár sekúnd zmení v rozpútané peklo všetkoboriacich riffov, valivej rytmiky a vypätého vokálu. Sekaný rázne frázovaný stred prejde v rozkošatené sólo, ktoré zanikne v metalickom nájazde. Späť do hlbín pekla vtiahne druhý, plameňmi ošľahnutý kúsok. Rázna a šľapavá „Back To Hell“ s kazateľským frázovaním Martina Steena, vtieravými vyhrávkami a ukážkovým sólom tvorí ďalší znamenitý zápis v knihe zla. Osobne mi viac sedí spevákova recitatívno-spevná stredná poloha než jačavé rozkmitané výšky.
Ako z učebnice MF „Don´t Break The Oath“ znie trojka „Cabrini Green” s efektne odpálenou speedovou sólovou časťou. „Death Comes Crawling” príjemne prekvapí queenovsko/savatageovsky navrstvenými vokálmi. Atmosférou Hitchockových hororov dýcha rozsiahly, vyše osemminútový epos „Days Of Damien”. Brilantne si pohráva z našimi zmyslami; spočiatku sa len nenápadné zakráda, aby sa v strede zmenil na nadupaný útok na nervovú sústavu, ktorý sa vzápätí vráti do plazivého tieňa úvodu skladby.
Zvyšok albumu sa až na malé rýchlostné úniky, najmä v stredných sólo pasážach, nesie v temno-sabbathovskom strednom tempe, pričom si po celú dobu plynutia udržiava kvalitatívne vyrovnaný, vysoký inštrumentálny status.
Záverečná „S.O.S.“, čo by mohlo mylne evokovať volanie o pomoc, vzýva všetkých synov satanových, podobne prvej skladbe rázne pekelným tempom a s už spomenutými vkusne vrstvenými zbormi.
Dramaturgicky výborne rozvrhnutý opus so silným úvodom a záverom a nie málo zaujímavými hudobnými zvratmi v strede albumu.
Ako som už vyššie spomenul: jeden z mála klasických albumov muzikantov ôsmej dekády, ktorý má veľkú šancu uspieť v konkurencii aj s dnešnými “modernými“ kapelami.
7,5 / 10
Michael Denner
- gitara
Hank Shermann
- gitara
Martin Steene
- spev
Hal Patino
- basgitara
Bjarne T. Holm
- bicie
1. Black Empire
2. Back To Hell
3. Cabrini Green
4. Death Comes Crawling
5. The Sinister Show
6. Days Of Damien
7. Disciples Of The King
8. Beyond The Gates
9. Hobbs End
10. Dead In Texas
11. Vorhees Revenge
12. S.O.S.
Black Empire (2005)
Evil Comes... Alive (DVD) (2004)
Force Of Evil (2003)
Principielně nemám s tvorbou FORCE OF EVIL problém. Je určitě dobře, že dnes již asi zase bývalí MERCYFUL FATE nepadají do propasti času. Problém je, že je jejich alternativní existence poněkud nedotažená. Přejdu-li klišovitý název a omáčku okolo, narazím na nepřiliž vhodného zpěváka vytaženého z kapely IRON FIRE. Prásknu na sebe, že se mi první album IRON FIRE líbilo sakum prdum celé včetně zpěvu. Druhé už bylo podstatně tuctovější a to co předvádí Martin Steene v řadách FORCE OF EVIL není o mnoho lepší. Hudební nadprůměr. Vokální průměr. Kdo má rád Dennerův rukopis, přijde si asi na své, ale jinak…po pravdě. Kdyby tohle album vyšlo s Kingem za mikrofonem, řekli bychom „dobrý, ale bylo už o hodně líp“. Takhle je to ještě o trochu horší.
Jo, je to fajn...Ikdyz "zpev" mi trochu nesedi. Ale kytarova prace ala Mercyful Fate potesi :O)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.